V mých starodávných hodinách
je skryto tisíc motýlů,
ven, nemohou z nich ven,
sáhni, cítíš pod svou rukou
křídly jak tlukou.
V mých starodávných hodinách
navečer všechno utichá,
sen, ten motýlí sen vzlétá,
cítíš pod svou dlaní
dech usínání.
V mých hodinách
stařičký cvrček hraje na hoboj,
sem tam slabě zatiká
a nespěchá,
když v tom podvečerním tichu
do kalichů čas zamyká.
V mých hodinách
jako když večer leháš do klasů,
vedle něco zapípá,
nic nespěchá,
když si z mraků z modrých hrnků
zrnko k zrnku čas přesýpá.
V mých starodávných hodinách
je skryto tisíc motýlů,
spí, tichounce tam spí,
sáhni, cítíš křídla motýlí tlouci,
s nimi srdce mé.
V mých hodinách
stařičký cvrček hraje na hoboj,
sem tam slabě zatiká
a nespěchá,
když v tom podvečerním tichu
do kalichů čas zamyká.
V mých hodinách
jako když večer leháš do klasů,
vedle něco zapípá,
nic nespěchá,
když si z mraků z modrých hrnků
zrnko k zrnku čas přesýpá.
V mých starodávných hodinách
je skryto tisíc motýlů,
spí, tichounce tam spí,
sáhni, cítíš křídla motýlí tlouci,
s nimi srdce mé.
|
Marie Rottrová:
Marie Rottrová:
Marie Rottrová:
Marie Rottrová:.jpg)
Marie Rottrová:
