Milorde, jste tu zas,
tak pojďte sem ke mně,
venku je sníh a mráz,
tady je příjemně.
Pojďte jen posedět,
jste sám jak v plotě kůl,
váš problém na můj hřbet
a nohy na můj stůl.
Jen žádnou obavu,
já o vás dávno vím,
jsem holka z přístavu,
jsem pouliční stín.
Párkrát jste tudy šel,
včera snad naposled,
já stála tam, co teď,
vy jste mě neviděl.
A šál vám pyšně vál,
vidím to tak jako dnes,
jak svíce jste se nes
a vypadal jako král.
A dáma vedle vás,
milorde, taky tak,
až přecházel mi zrak
a po zádech šel mráz.
Milorde, jste tu zas,
tak pojďte sem ke mně,
venku je sníh a mráz,
tady je příjemně.
Pojďte jen posedět,
jste sám jak v plotě kůl,
váš problém na můj hřbet
a nohy na můj stůl.
Jen žádnou obavu,
já o vás dávno vím,
jsem holka z přístavu,
jsem pouliční stín.
Co život dal, co vzal,
nač přístav, tichý kout,
vždyť lodi musí plout
za obzor dál a dál.
A nevrátí se zpět
ta krásná něžná víc
a jak jen ji to říct,
že zhroutil se vám svět.
Když milord dovolí,
láska je holt i pláč,
kdo z nás ví proč a nač,
kdy srdce přebolí.
Milorde, jenom dál,
vy jste jak malej kluk,
čeho by ste se bál,
nikomu ani muk.
Já léčím trápení,
já zpívám romance,
milordům, jímž není
do zpěvu, do tance.
Milorde koukněte,
je to sem jenom krok,
ale vy pláčete,
no to je teda šok.
No tak, milorde, smějte se,
milorde, no, snažte se,
jó, to je vono,
ná ná ná ná...
zpívejte, milorde,
ná ná ná ná...
smějte se, milorde.
ná ná ná ná...
|
Světlana Nálepková:
