AmiJe půlnoc nádherná, Gspí i lucerna,
Ftys' mě opustil Eospalou,
tu v Amihloubi zahrady Gcítím úklady,
s Fpíšťalou Eněkdo sem kráAmičí,
hráC náramně Gkrásně a na mě
Ftíha podivná Edoléhá,
Chrá náramně, Gzná mě, nezná mě,
Fněha a Ehudba až k pláAmiči.
Pak náhle pomalu skládá píšťalu,
krok, a slušně se uklání,
jsem rázem ztracená, co to znamená,
odháním strach, a on praví:
Pan jméno mé, mám už renomé,
Pan se jmenuju a jsem bůh,
Pan, bůh všech stád, vás má, slečno, rád,
jen Pan je pro vás ten pravý.
Ráno, raníčko, ach, má písničko,
Pan mi zmizel i s píšťalou,
od Pana, propána, o vše obrána,
ospalou najde mě máti,
hrál a ve tmě krásně podved' mě,
kam jsem to dala oči, kam,
Pan, pěkný bůh, já teď nazdařbůh
počítám "dal" a "má dáti".
|
Marta Kubišová:
Marta Kubišová:
Marta Kubišová:
Marta Kubišová:
