1.Plamínek v očích máš, když vyprávíš, když vzpomínáš..
Touha střídá strach, tak jako hvězdný prach, stín na řasách.
Dlaní roztíráš…Půlměsíční zář, svůj závoj rozprostřela na polštář…
Neděje se nic, ukryju Tě víc před světly večernic…
R:Vždyť víš….-že ty si jako já, a já jsem jako ty-ze stejný planety..
Že ty si jako já, a já sem jako ty, všechno se stejný zdá…dnes jako před léty..
2.Plamínek v očích máš, když vyprávíš, když usínáš..
Čas proměnil ti tvář, o nic neprosíš, nic nežádáš…
Je to jak bílý sníh-písen do spánku, je to jak tichý smích – doteky červánku…
Dýcháme stejný vzduch – propojil se kruh, budu tady stát vyrovnám dávný dluh…
R:Vždyť vííííš… že ty si jako já, a já jsem jako ty-ze stejný planety..
Že ty si jako já, a já sem jako ty, všechno se stejný zdá…dnes jako před léty..
že ty si jako já, a já jsem jako ty-ze stejný planety..
Že ty si jako já, a já sem jako ty, všechno se stejný zdá…dnes jako před léty..
že ty si jako já, a já jsem jako ty-ze stejný planety..
|