Když seA náhodou k ránu probudímHmi a C#mizjistím že jsem Hmiživ
ještě Dtitulky snů mi Edobíhaj do svítáníA jako ABudha se na postel posadímHmi a C#mihle jakej to Hmidiv
dojdu k Doknu a zmoklé Eslunce se ukláníA.
Hořkej čaj a sladký cukroví na prázdno polykám
tělo ta potvora nechce si zvyknout že musí žít
tvý oči mi po noci nepoví, co s tím dělat mám
jestli pomilovat tvou duši a nebo jít.
R:
DNoc byla Emladá
ty jsiD dlaní jenom z bříška smyla
C#mimožná Hmimilióny...A
Ty v posteli někde pod nebesy z pod peřin zablikáš
světlo vstoupilo po špičkách do tebe jak nějakej Bůh
u nohou ti klečím a jsem v rozpacích, když prstem pokýváš
hned si na zemi připadám jak ohroženej druh.
R:
Noc byla mladá ...
Stačí jeden tvůj dotek na těle a na cesty se dám
projdu se po horách dolinách v údolí zatajím dech
v tu chvíli jsme dva nazí andělé, postel je náš chrám
kam letí křik dravců, co sídlí na tvých a na mých rtech.
Jan Burian:
