Monika Absolonová - Hádej
(Michal David / Peter Uličný)
Chvíli anděl, chvíli tvá noční můra,
vláčíš si mě jako křídel pár nebo spíš jak kříž.
Říkáš že jsem já tvůj doživotní úraz,
stačí dotek a hned vzlítneš jak pták nebo spíš uhoříš.
Chvíli dítě, chvíli tvůj noční přízrak
v knize přání máš mě už zapsanou jako své trápení,
rozhoď sítě, pak mě chyť, ty už víš jak,
spává ve mně vítr, vím jenom to, že mě víc nezměníš.
R: Ber mě se vším
takovou jsi mě chtěl
vždycky mít.
šílím, no a co má být ?
Hádej, jak se krotí víly
jednu teď právě máš, aspoň krátkou chvíli.
Hádej, stejně se však mýlíš,
těžko si mě ochočíš, nechci ti lhát do očí,
jsem svá.
Chvíli poklad, chvíli dým, který stoupá
máš mě právě tím, že před tvojí přízní stále utíkám.
Ty mně říkáš, že jsem prý v lásce skoupá,
těžko si mě koupíš, promiň, já svou cenu dávno znám.
R: Ber mě se vším
takovou jsi mě chtěl
vždycky mít.
šílím, no a co má být ?
Hádej, jak se krotí víly,
jednu teď právě máš, aspoň krátkou chvíli.
Hádej, stejně se však mýlíš,
těžko si mě ochočíš, nechci ti lhát do očí,
jsem svá.
R: Ber mě se vším
takovou jsi mě chtěl
vždycky mít.
šílím, no a co má být ?
Hádej, jak se krotí víly,
jednu teď právě máš, aspoň krátkou chvíli.
Hádej, stejně se však mýlíš,
těžko si mě ochočíš, nechci ti lhát do očí,
jsem svá.
|
Monika Absolonová:
Monika Absolonová:
Monika Absolonová:
Monika Absolonová:
Monika Absolonová:
