Až jednou na rohu oslovím děvče
a začnu o lásce pět.
A ona řekne mi: pěv-če,
kéž by vám bylo míň let.
Řeknu: c`est la vie,
tímto končí bál, a to mě
nebaví, nebaví, hrajte ještě dál,
naposledy, la-la-lá, la-la-la,
la-la-lá, la-la-la.
Až jednou budu u konce mé písně a ticho ovládne sál,
já z očí vyčtu vám výsměch, až budu stát opodál.
Řeknu: c`est la vie, c`est la vie, tímto končí bál,
a to mě nebaví, nebaví, hrajte ještě dál,
naposledy, la-la-lá, la-la-la, la-la-lá, la-la-la.
Až jednou za noci nebo i za dne srdce mé spomalí klus,
až náhle opona spadne, až hudba dohraje blues.
Řeknu: c`est la vie, c`est la vie, tímto končí bál,
a to mě nebaví, nebaví, hrajte ještě dál,
naposledy, la-la-lá, la-la-la, la-la-lá, la-la-la.
C`est la vie, c`est la vie,
la-la-la-la-lá, a to mě
nebaví, nebaví, hrajte ještě dál,
naposledy, la-la-lá, la-la-lá,
la-la-lá, la-la-lá,
la-la-lá, la-la-lá,
la-la-lá, la-la-la. |
Miroslav Šmajda:
Miroslav Šmajda:
Miroslav Šmajda:
Miroslav Šmajda:
