Fotřík
Na prach drát, se přivalil,
a na mámu, to rozbalil.
A hádal se, až do krve,
takhle to dál asi nepude.
Nadával, neprávem,
před očima, s cigárem.
Děsnej řev, a v ruce hůl,
otřásal se zase celej dům.
Fotřík opět rozbil celej stůl,
jak v plamenech je, ten dáš dům.
Za chvíli, vypadne,
v hospodě snad trochu vychladne.
Zítra jdou, od hodiny,
to je snad, to jediný.
A jediný, co pomůže,
jen naše máti přijde o muže.
Fotřík opět rozbil celej stůl,
jak v plamenech je, ten dáš dům.
Za chvíli, vypadne,
v hospodě snad trochu vychladne. |