Vidím to před sebou, jako by to bylo dnes: Idu rovnou ze špitálu.
Tam v jeho smutnejch zdích leží na pitevním stole děvče bílý jako sníh.
Včera řek mně Eo ní doktor
je to s ní moc nahnutý E7 dneska najdu její tělo A7 prostěradlem přikryEtý.
ZejH7tra bude na krchově devět děvčat
devět děvčat jako květ
ale z krchoEva jen vosum
se jich potom vrátí zpět
mně před H7vočima
rázem zčernal celej svět
ted’ už je mi všeEchno šmafú
ted’ už mužu zcepenět
A6Až DjedA6nou sklapnu parapleD A6to bude legrace A7to buDde teda funus
no zkrátka sen-za–A6ce D, A6 Teda do E7rakve chci žaket a zlaF7tý prstenyE7 aby vyštaA7firovaly moje tělo studený
ten luxus ten F#7je nutnej
aby pánbůh pochopil.
jak velkej D7jsem byl sekáč
jak nóbl jsem si žil H7
Ten funus Ejenom tenkrát
Se dovopravdy vydaří
jestli E7rakev ponesou A7mi
čtyry těžký valchaEři
a že jsem celej H7život
tropil samou nezdobu
tak holky z Etingl-tanglu
mě šoupnou do hroEbu
a H7potom černá kapela to všecko dorazí
až Ena krchově spustí prvotřídní vodvazy
Tak už jsem A7teda skončil E ten srdceryvnej A7blues E kterej je A7tak hrozně smutnej
jako fu-A7ne-bráH7-ckej vůzE