Transpozícia: [+1+2-1-2] *** Autor textu: Mirek Hoffmann
1. Když Avítr se zmítá a Ebuší do Aoken
a Dsníh kolem lítá, mě všechno táhne Aven
tam Ddo hor směrem severním, kde ledová je Apláň,
kde tátu s jeho spřežením už Ekryje bílá Astráň.
2. Tam místo stromů k nebi ční pahýly kamení
tam stovky mil nekonečný a žadný stavení,
jen vítr šlehá do očí, do tváří pálí mraz
a jinovatka v obočí a kolem z ledu hráz.
Ref.
Jen Astín kopců v dáli
a Dvítr co pálí,
Aten mýho tátu
každý Eden připomíAná.
3. Pět psu, jedny sáně a před ním dvěstě mil
tak do té bíLe pláně můj táta vyrazil
jen pár vyjetých kolejí zbylo tenkrát po sanich
i zbytky jeho šlépějí však brzo přIkryl sníh.
4.A od té doby sedmkrát už přešel Štědrej den,
ten večer chodím pozdě spát a k ránu mívám sen
že až ze stromů sejde sníh a ledy začnou tát
pak jako tenkrát ve dveřích můj táta bude stát.