EŠel jednou lovec H7oborou domů,
Eton, ti-ron-ton-H7ton,
uviděl dívku ve stínu stromů,
ton, ti-ron-ton-ton.
F#miSedne si C#mik ní a F#mihned se jí C#miptá,
Ajestli se Eod něj Apolíbit Hdá,
Eton, H7ti-ron-ton-Eton.
Můj milý pane, dívenka na to, ton, ti-ron-ton-ton,
chráním svůj poklad dražší než zlato, ton, ti-ron-ton-ton.
Lovec hned oči rozdychtěné,
ona že nikdy, ona že ne, ton, ti-ron-ton-ton.
Měsíc už háje pokropil mědí, ton, ti-ron-ton-ton,
ti dva tam stále pod stromy sedí, ton, ti-ron-ton-ton.
Lovec jí šeptá, co že by rád
ona že možná, ona že snad, ton, ti-ron-ton-ton.
Srnky jdou pít a copak to vidí, ton, ti-ron-ton-ton,
na měkké trávě stíny dvou lidí, ton, ti-ron-ton-ton.
Dva hlasy slyší sládnout jak med,
chceš mě mít ráda ? Ano, a hned, ton, ti-ron-ton-ton,
A když je ráno, na jitřní zvoní, ton, ti-ron-ton-ton,
dívenka vzdychá, slzičky roní, ton, ti-ron-ton-ton,
Ale než najde ztracenou řeč,
lovec už spěchá na novou leč, ton, ti-ron-ton-ton.
|
Karel Gott:
Gustav Brom:
Waldemar Matuška:
Waldemar Matuška:
Bohuš Matuš:
