1. Jak ^Emi hradbou tebou ^{D, G}propadám, tou ^Ctvrzí vstříc jdu ^{G, D}záhadám. Ten ^Emitajemný poklad ^{D, G}otvírám a ^Csrdce své si ^{G, Emi}zamykám. 2. Má ^Emiduše je tak ^{D, G}nevinná, jak ^Cživot dítěte co ^{G, D}začíná. Mám ^Emijen strach, že na tom ^{D, G}rozcestí pak ^Cbude číhat ^{G, Emi}neštěstí. ref.: ^CKterou cestou ^Emidát se mám ^Ca která je ta ^Emipravá. ^AJak znát a hrát ta ^Emipravidla, jak ^Dse to ^Crozeznává, rozeznává^Emi. ^HmiŘíct: „Já tě mám“ – to jsou ^Dslova jednoduchá^A – jak čisté nebe. ^HmiČíst ve hvězdách. Já se ^Dbojím, bojím ^Ažít vedle tebe s ^Hmi nadějí. ref.: ^CTak utíkám ^Emipřed tebou a ^Czdá se, že jsem ^Emislabá. Však ^Asílu, kterou v ^Emisobě mám, tu ^Dsílu ^{C, Hmi}nerozdávám. A tak utíkám před tebou snad proto, že jsem mladá. V těch pravidlech už dobře vím, se láska nerozdává…