Dnes noc tmou beznadějnou vzdychá,
já tou tmou běžím zmámená.
Proč říkají mi Cyganicha,
kdoví, copak to znamená?
Prý v temných nocích kouzla spřádám
a tajná zaříkání znám
a čertům z ruky nebe hádám
a půlnoc za poledne mám.
Hej, cyg, cyga, cyga, Cyganicha,
z toho jména závist dýchá,
cyg, cyga, cyga, Cyganicha,
proč to jméno, co já vím.
Hej, cyg, cyga, cyga, Cyganicha,
muže ze mně srdce dýchaj´,
cyg, cyga, cyga, Cyganicha,
z lidí strach mám i když spím.
V mých očích ďábel prý sedí,
pekelný pán.
Ten, kdo mi do očí hledí,
je touhou hnán.
A když potom té touze vzdá se,
nikdo víc ho neuvidí,
vím, to o mně povídá se,
proto strach mám ze všech lidí.
Zas půlnoc na krajinu padla
a já se prodírám tou tmou,
snad láska ze mne navždy zvadla,
jen les mi šeptá lásku svou.
Proč žádný muž nepřišel blíže,
jen z dálky na mně mávají,
proč žádný neřekne, že ví, že
mé oči kouzla neznají.
Hej, cyg, cyga, cyga, Cyganicha,
z toho jména závist dýchá,
cyg, cyga, cyga, Cyganicha,
proč to jméno, co já vím.
Hej, cyg, cyga, cyga, Cyganicha,
muže ze mně srdce dýchaj´,
á, cyg, cyga, cyga, Cyganicha,
z lidí strach mám i když spím.
V mých očích ďábel prý sedí,
pekelný pán.
Ten, kdo mi do očí hledí,
je touhou hnán.
A když prý potom té touze vzdá se,
nikdo víc ho neuvidí,
vím, to o mně povídá se,
proto strach mám ze všech lidí.
Až jednou probudil mně ráno
muž krásný, za ruku mně vzal
a řekl, ať mu řeknu ano,
že se mnou odjet by si přál.
A les už nemá Cyganichu,
mé kouzlo zmizelo jak sníh,
jen on, když do očí mi hledí,
mi říká, že mám kouzlo v nich.
Lalalalalalá...
Jen on když do očí mi hledí,
říká, že mám kouzlo v nich;
říká, že mám kouzlo v nich;
říká, že mám kouzlo v nich. |
Iveta Bartošová:
Hana Zagorová:
Hana Zagorová:
Hana Zagorová:
