AmiNa severu chajdu měl dřevěnou, říkal že je život samý Dmiblud,
winchestrovka byla jeho Amiženou, E7Jerry vlčák jeho věrný Amidruh.
Radoval se starý lovec koží, že se jeho kořist stále Dmimnoží
a když večer u krbu se Amihřáááál, E7k vlčákovi takto promlouAval:
R: AJerry, starý brachu, jsme tu stále E7sami,
nikdo nechce snášet krutý osud s náááAmi.
Až nás ruka tvrdá do propasti E7srazí,
nikdo nezapláče, že tu někdo scháááAzí. Ami
Do města nes´ kůže na výměnu, dostal za ně zásoby a prach,
zpět do chaty přivedl si ženu, první kvítek, na který kdy sáh.
Šťasten byl ten statný lovec koží, že se jeho kořist rychle množí
a když večer u krbu se hřáááál, Jerry zalez, jako by se bál.
R: Jerry, starý brachu, už tu nejsme sami,
žena bude snášet krutý osud s nááámi.
Až nás ruka tvrdá do propasti srazí,
žena si zapláče, že tu někdo schááází.
Jednou našel chajdu opuštěnou, odešel mu jeho první květ.
Tu, kterou on nazýval svou ženou, chaos města nevrátí mu zpět.
Trpce se jen usmál lovec koží, zkušenosti životem se množí,
když pak vítr od severu váááál, vlčák Jerry tiše naslouchal.
R: Jerry, starý brachu, už jsme zase sami,
žena nechce snášet krutý osud s nááámi.
Až nás ruka tvrdá do propasti srazí,
nikdo nezapláče, že tu někdo schááází.
|