Kam se Dschová člověk, H7neví, Emikdyž je dusno k zalknuA7tí,
Dulice jsou H7zaprášený a E7průtrž mračen k A7spadnutí,
já měl Dzrovna ale H7kliku, i když Emipeněz pomáA7lu,
Dpřed bouřkou jsem H7zapad' vmžiku do E7parádního A7lokálu.
®: Že mi Hmisedřou chlupy z Gkůže,
chvíli Dměl jsem nahnáF#no,
než mě Emiu zdi udiHmivilo prapoEdivný piáF#no,
u Hmipiána bylo Gprázdný polstroDvaný štokrF#le,
štamgasEmiti i vrchní Hmina mě nekouEkali nevrF#le.
Do kouta jsem k němu zalez', rozšoupnul se pořádně,
všechny klapky mělo bílý, zato mu hrály bezvadně,
na ten pajzl - žádná láce rád bych velkou chválu pěl,
vždyť jsem tady snil a smál se, všechny smutky poztrácel.
®: Že mi sedřou chlupy z kůže, chvíli měl jsem nahnáno,
než mě u zdi udivilo prapodivný piáno,
na ten pajzl - žádná láce rád bych velkou chválu pěl,
vždyť jsem tady snil a smál se, všechny smutky poztrácel.
|