1. DAmien se potichu ztrEmiácí, okno zarůstá tmAmiou,
z myšlenek mých jsou ptGáci, hlava je oblohCou,
sama několik nDmiocí odčítám ztráty svAmiý,
nemocná svoji mEmiocí, oči mám bolavAmiý.
®: Já se nerada vzdGávám, když vím, že šanci mCám,
po pádu rychle vstGávám, smutku nepropadDám,
snad se mi někdy zdDmiává, že je naděje prAmiyč,
srdce horký jak lEmiáva najde od zámku klAmiíč.
2. Ptáci oblohou krouží, klesají níž a níž,
v zrcadle nočních louží hledají svoji skrýš,
kam asi můj úsměv mizí, proč ho vymazal čas,
proč je najednou cizí důvěrně známý hlas.
®:
®:
3. Hejna v mlze se strácí, bledne okenní rám,
klid se do duše vrací, já jen vzpomínám,
už jen protivně chladí příběh, kterej mě hřál,
jiný ruce mě hladí, život běží dál.
®: + sAmirdce horký jak lEmiáva najde od zámku klAmiíč ...
|