1. ZimnGí čas vládu svoji sčCítá,
balGí si kufry odřenDý,
jen v hGorách jaro sněhem vCítá,
u nGás má štDaci poslednGí.
®: Má lCáska před zimou se skrývá,
měří čas hodin slunečníchD,
zGatím jen o létu si zpívá,
čekDá jak růže v závějGích.
2. Já znám už, co je první tání,
po kterým znovu padá sníh,
a mráz, ten rád květy spálí,
když chvíli neumějí snít.
®:
3. Jednou tě potkám znenadání,
i v nás pak začnou sněhy tát,
svět náš pak bude slunnou strání,
jak slunce láska umí hřát.
®:
|