Máma žila jenom se mnou dvacet mejch let
a já až teď chápu, že jí uteklo to hned,
když děti odchází, tak se všechno nějak zpřehází.
A neměla to lehký, často nebylo kde brát,
na nájem a školu, se vším musela se prát,
teď mi to dochází, jiné dítě řekne “odcházím“.
Ref.:
Všechny mámy jsou stejný v tom, že nechápou,
kam jdou děti vyrostlý z bot, žádný cesty srovnaný
už nejsou jim vhod, právo na sví omyly si nikým
nedaj brát, raděj si spálí, než by přišly se ptát,
kam jdou děti vyrostlý z bot.
Mámin starej klavír, na něm na dečce slon,
když vybavím si dětství, k němu patřil i on,
léta mě provází, možná proto mi nic neschází.
Byl se mnou, když jsem opouštěla rodnej práh,
a nebejt mě, tak by paty z domu nevytáh´,
a teď ho opráším, půjde s tebou, štěstí přináší.
Ref.
A můžu jenom hádat, kolik jiných žen
zná důvěrně tu chvíli, děti řeknou “tak jdem“,
když dívky odchází, něco s sebou chce si každá vzít.
Ref.:
Všechny mámy jsou stejný v tom, že nechápou,
kam jdou děti vyrostlý z bot, dlouho trvá,
než si stoupnou na první schod,
právo na sví omyly si nikým nedaj brát,
raděj se spálí, než by přišly se ptát,
kam jdou děti vyrostlý z bot.
|
Petra Černocká:
Petra Černocká:
Petra Černocká:
Petra Černocká:
