Zimomřivé ráno se vzpouzí,
když vstávám, strach mi kráčí vstříc,
vstávej, víš, že máme si co říct,
mám snad právo, z kůže lží se svlíct.
Snad mi vysvětlíš, proč se vrátil,
tak náhle, co se má dál dít,
vstávej, chceš snad dál se mnou žít,
vstávám s bázní, co to má zas být.
Mám Tě snad ztratit tisíckrát,
snad zítra jinam půjdeš spát,
vstávej, říkej, mám se zas bát,
vstávej, říkej, jestli máš mě rád,
vstávej, lásko, zůstaň tu žít,
vstávej, říkej, jestli smím Tě mít,
říkej, že Tě smím zas mít.
|
Petra Černocká:
Petra Černocká:
Petra Černocká:
Petra Černocká:
