|
|
Pavel Lohonka Žalman - Severní vítr Pavel Lohonka Žalman - Severní vítr |
Transpozícia: [+1 +2 -1 -2] |
Kolik tGónů vCítr znGá, když zpAmiívá tam u nDás,
a je-li lGáska nCa prodGej, lAmiásky, ptám se vDás,
a dá se kGoupit slCunce jGen, tak vzAmiít ho do dlanDí,
když prCochází se Goblohou, s ním vCítr sDevernGí.
A kolik barev vítr zná, když kreslí lidem tvář,
jedněm vrásky, druhým žal, těm třetím svatozář,
a proč chudým nedá nic, když vstávaj' na ranní,
jen provází je oblohou ten vítr severní.
A kolik přání vítr má, když listy otvírá,
po nocích někde při svíčkách všem větrům předčítá,
a když se ráno podívám do schránky poštovní,
zas po rukou mi utíká jen vítr severní.
Tak si létá v údolí, nad městem zatočí,
stále se nám vyhýbá a směje do očí,
/: když ho chytím za rukáv, dá se se mnou do praní,
chce být stále svobodnej, můj vítr severní. :/
|
| |
Jan Burian:
