Co vítr vzal, to víc nevrací,
má tajnou skrýš snad tam v oblacích,
co vítr vzal, to náhle schází,
jsem v rozpacích, jsem v rozpacích.
Co vítr vzal to ví nejlíp sám
snad z mráčků má tam blíž k dětským hrám
co vítr vzal, co vzal nevrátí,
kdo vrátí nám, kdo vrátí nám.
Já říkám: „Vem šnůru, zrak vzhůru zas k nebi vyletí,
dám ruku, ráj kluků mít budeš v zápětí,
vítr si vzít musí tvé dnešní dojetí“ ó ó ó
Já říkám: „Vem šnůru, pak vzhůru spát za ni posílej,
drak letí, jak je ti, cítíš se motýlem,
vítr ti k stárnutí sfoukne vše nemilé“ ó ó ó.
Co vítr vzal, já víc nesháním,
mám taky skrýš a v ní poznání,
co vítr vzal, ať má, když zpívá,
chuť ke hraní, chuť ke hraní.
Co vítr vzal, ať dál nechá si,
vždyť dal nám déšť i zář počasí,
co vítr vzal, co vzal, vzal dávno,
nás nespasí, nás nespasí,
Já říkám: „Vem šnůru, zrak vzhůru zas k nebi vyletí,
dám ruku, ráj kluků mít budeš v zápětí,
vítr si vzít musí tvé dnešní dojetí“ ó ó ó
Já říkám: „Vem šnůru, pak vzhůru spát za ni posílej,
drak letí, jak je ti, cítíš se motýlem,
vítr ti k stárnutí sfoukne vše nemilé“ ó ó ó.
Já říkám: „Vem šnůru, zrak vzhůru zas k nebi vyletí,
dám ruku, ráj kluků mít budeš v zápětí,
vítr si vzít musí tvé dnešní dojetí“ ó ó ó
Já říkám: „Vem šnůru, pak vzhůru spát za ni posílej,
drak letí, jak je ti, cítíš se motýlem,
vítr ti k stárnutí sfoukne vše nemilé“ ó ó ó.
Laj laj laj la la la la .....
|