SnEmiad bych Emi/F#uvěřil,Emi že mEmi/F#oře není slEmiané,Emi/F#, Emi, Emi/F#
kdCybych proplul v nGěm stDokrát křížem krAmi7, Cáž,
kEmiaždá slEmi/F#adká lež tak lEmiehce kEmi/F#olem tvých rtů vEmiane,Emi/F#, Emi, Emi/F#
jCá nechci pochybHmiovat o každé z nich zvlAmi7ášť.
Dalším dotykem se vzdaluješ blíž ke mně,
tvůj pláč je upřímný, jen když se usmíváš,
tlačíš se mi do klína jak strom do suché země,
šeptáš "lásko, chci tě", a už vím, že jsi lhář.
®: HGad se plazí dCo koruny strDomu,
Emia tys' ke mněC ruku vztEmiáh',D
mGilujem se v sutinCách zbouraného dDomu
Emia stavěli z něj hrCad v milostných hrEmiách,Ami7, DhrEmiách.Ami7, D
Volní jak dvě mouchy mezi okny,
všude kolem plochy, bílé plochy jen,
drtíš mě svým tělem, čekáš na můj výkřik do tmy,
snad nás osvobodí z těch prosklených stěn.
Snad bych uvěřil, že všechno bude jiné,
cítím jenom lítost, vůbec žádnou zášť,
každá sladká lež tak lehce kolem tvých rtů plyne,
já nechci pochybovat o každé z nich zvlášť.
®:
|
Bambini Di Praga:
Bokomara:
Bokomara:
Bokomara:
