Jsem pražský kominík a tuze se tím chlubím,
že právě v Praze saze hubím,
jsem pražský kominík a z lásky k Praze zpívám
a její saze jí snáze z tváří smývám.
Když tě, Praho, paní zima sype cukrem vanilkovým,
taková mně závrať jímá, že to, Praho, nevypovím,
Když ti, Praho, měsíc květen uháčkuje krajky v bezu,
půvabem tvým jsem tak spleten, že snad nevím, kudy lezu.
Jsem pražský kominík a moje milá žárlí,
to kvůli tobě, Praho, kvůli tobě,
snad vůbec netuší, snad vůbec netuší,
že vás mám rád stejnou měrou obě.
Když tě, Praho, paní zima sype cukrem vanilkovým,
taková mně závrať jímá, že to, Praho, nevypovím,
když ti, Praho, měsíc květen uháčkuje krajky v bezu,
půvabem tvým jsem tak spleten, že snad nevím, kudy lezu.
Jsem pražský kominík a moje milá žárlí,
to kvůli tobě, Praho, kvůli tobě,
snad vůbec netuší, snad vůbec netuší,
že vás mám rád stejnou měrou obě,
že vás mám rád.
|
Karel Gott:
Gustav Brom:
Waldemar Matuška:
Waldemar Matuška:
Bohuš Matuš:
