Mám rád, když jaro vtáhne do ulic
a řekne: „Ric anebo nic, teď jsem tu já“,
už může pod jezem šumět proud
a loďka s rybářem k tůni plout, teď jsem tu já.
Ať louky kvetou, a to hned
a holky sládnou jako med, teď jsem tu já,.
ať v sedle opřen o kopí
i svatý Václav pochopí, že jsem tu já, že jsem tu já.
Na naší studni dneska ráno,
tak jak to v básni stojí psáno, zpíval kos,
na nebi nebyl ani mráček
a z budky na něj dělal špaček dlouhý nos,
ještě se jim noty pletly, ale záhony už kvetly
a břízy v parku zkoušely pár dívčích póz.
Mám rád, když jaro vtáhne do ulic
a řekne: „Ric anebo nic, teď jsem tu já“,
už může pod jezem šumět proud
a loďka s rybářem k tůni plout, teď jsem tu já.
Ať louky kvetou, a to hned
a holky sládnou jako med, teď jsem tu já,
ať v sedle opřen o kopí
i svatý Václav pochopí, že jsem tu já, že jsem tu já.
Lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá, lá ....
Už může pod jezem šumět proud
a loďka s rybářem k tůni plout, teď jsem tu já,
ať louky kvetou, a to hned
a holky sládnou jako med, teď jsem tu já.
Ať v sedle opřen o kopí
i svatý Václav pochopí, že jsem tu já, já, já,
že jsem tu já.
|
Karel Gott:
Gustav Brom:
Waldemar Matuška:
Waldemar Matuška:
Bohuš Matuš:
