Plání letím žárem spálenou,
smutnější než peří černých vran,
stádo koní bez oddechu pádí,
jak uragán, jako uragán.
Žhavé slunce řeže v ramenou,
každý paprsek má tisíc hran,
se svým stádem pustou zemí letím,
jak uragán, jako uragán.
Tam, kde pospíchá říční proud,
tam i dlouhá pouť stáda končí,
zbavíme se žíznivých pout,
tam, kde pospíchá říční proud.
Zbývá krátká chvíle,
vzápětí náš cíl
poodhalí závoj soli,
nanejvýš půl míle a kdo má dost sil,
spatří známé údolí,
tam, kde pospíchá říční proud,
tam, kde pospíchá říční proud.
Stovky kopyt na zem útočí,
prach se zvedá k nebi ze všech stran,
stovky kopyt pustou zemí letí,
jak uragán, jako uragán.
Písek na rtech, písek v obočí,
omývá pot nespočetných ran,
se svým stádem pustou zemí letím,
jak uragán, jako uragán.
Tam, kde pospíchá říční proud,
tam i dlouhá pouť stáda končí,
zbavíme se žíznivých pout,
tam, kde pospíchá říční proud.
Zbývá krátká chvíle,
vzápětí náš cíl
poodhalí závoj soli,
nanejvýš půl míle a kdo má dost sil,
spatří známé údolí,
tam, kde pospíchá říční proud,
tam, kde pospíchá říční proud.
|
Karel Gott:
Gustav Brom:
Waldemar Matuška:
Waldemar Matuška:.JPG)
Bohuš Matuš:
