On denně jede stejnou linkou,
to všechno možná pod záminkou
a vždycky si mně prohlíží
a smutnej pohled má,
to nesmíš bejt tak zlá.
A mně je to fakt pořád hloupý,
tak dlouho dokud nenastoupí
a když jde potom refýží,
tak smutná jsem zas já
a šeptem říkám.
Pojď jen blíž, nic ti nebrání,
to, že já srdce z kamene mám
se může jenom zdát.
Pojď jen blíž, nač to čekání,
ale já sotva najevo dám,
že dovedla bych vzplát.
I zejtřek bude stejnej celkem
a zase pláču nad vejdělkem
a znovu budu nevlídnou
a nepřístupnou hrát,
to nikdo nemá rád.
A čas si sladím hořkou trestí
a jen si šlapu po svým štěstí,
to všichni klidně přehlídnou,
že s pláčem chodím spát
a šeptem říkám.
Pojď jen blíž, nic ti nebrání,
to, že já srdce z kamene mám
se může jenom zdát.
Pojď jen blíž, nač to čekání,
ale já sotva najevo dám,
že dovedla bych vzplát.
Tak se neboj, pojď jen blíž,
tak se neboj, pojď jen blíž,
to, že já srdce z kamene mám
se může jenom zdát.
Tak se neboj, pojď jen blíž,
tak se neboj, pojď jen blíž,
to, že já srdce z kamene mám
se může jenom zdát.
Tak se neboj, pojď jen blíž,
tak se neboj, pojď jen blíž.
|
Helena Vondráčková:
Helena Vondráčková:
Helena Vondráčková:
