Dívej, krátí se den,
prší déšť, snad on ví, kde tě mám,
zbývá jen pár jmen,
povzdech můj, tvé dlouhé budu sám,
leč já teď lítostem se bráním
a běžím létu vstříc a známým stráním.
Zas přijde červen a půjdem trávou,
po stopách z loňska křížem kráž
a štěstí, o něž mě dnešek krátí, se vrátí,
zítřek je jen jeden a to ten náš.
Zas přijde červen a půjdem trávou,
klid, mír i neklid noc nám dá,
té noci vesmír se zachví zprávou, tou zprávou,
že můj jsi navždy a já jen tvá,
já jen tvá.
Snívej, jak já teď sním,
po tom všem, co nesmí čas nám vzít,
smích můj, usměj se s ním,
měls jej rád, jak pták, jenž z nebe slít,
tak miluj dál ten smích, co září,
vždyť mi ho zítra snad už slíbáš z tváří.
Zas přijde červen a půjdem trávou,
po stopách z loňska křížem kráž
a štěstí, o něž mě dnešek krátí, se vrátí,
zítřek je jen jeden a to ten náš.
Zas přijde červen a půjdem trávou,
klid, mír i neklid noc nám dá,
té noci vesmír se zachví zprávou, tou zprávou,
že můj jsi navždy a já jen tvá,
já jen tvá.
|
Helena Vondráčková:
Helena Vondráčková:
Helena Vondráčková:
Helena Vondráčková:
