Čas, ten chvátá jak uragán,
tys včera byl kluk
a už dneska jsi pán,
dívčí usměv dávno mi svál,
kdo uhodne, co přijde dál.
Já všem pánům odpověď dám,
ukážu jim fotku, co mám,
co mám, co mám, co sebou nosívám.
Jsem na ní já, já, já a táta,
stavíme v louži hrad a z bláta,
víš, ten, kdo lásku mou chce na věky snad,
jak táta můj musí mít jen mě rád.
Vážně, s tátou život byl ráj,
znal každičkou báj,
znal kdekterý kraj,
jen písně zpíval, na kytaru hrál,
můj táta byl všech tátů král.
Nápadníkům, kteří mě zvou,
dám prohlédnout fotku, tu mou,
tu mou, tu mou, tu mou.
Jsem na ní já, já, já a táta,
stavíme v louži hrad a z bláta,
víš, ten, kdo lásku mou chce na věky snad,
jak táta můj musí mít jen mě rád.
La la la la ....
Jsem na ní já, já, já a táta,
stavíme v louži hrad a z bláta,
víš, ten, kdo lásku mou chce na věky snad,
jak táta můj musí mít jen mě rád.
Já, já, já, já, já, já a táta,
stavíme v louži hrad a z bláta,
víš, ten, kdo lásku mou chce na věky snad,
jak táta můj musí mít jen mě rád.
|
Monika Absolonová:
Helena Vondráčková:
Michal David:
Thalia:
