O čem, o čem o čem, o čem, o čem mám zpívat ?
O čem, o čem, o čem, o čem, o čem mám hrát ?
Když poraněná slova,
jediná pýcha básnikova,
učí se kumštu mlčení.
Chtěl, chtěl, chtěl, chtěl, chtěl bych se dívat,
chtěl, chtěl, chtěl, chtěl, bych při tom být,
až oči ze tmy znova,
přečtou si píseň, která schová,
myšlenku před dnem zničení, ó ó.
Až ze všech uvězněných úst,
písničky dál nám budou růst,
pak naše píseň bude znít,
pro kterou bude mít dál smysl žit.
Nemám, nemám, nemám, nemám, nemám, co skrývat,
nemám, nemám, nemám, nemám, nemám, co skrýt,
v mé poraněné duši,
je síla, kterou nenaruší,
ani strach z tíži vězení.
A proto musím, musím, musím, musím, musím dál zpívat,
musím, musím, musím, musím, musím dál hrát,
o zavraždené růži,
o úzkosti, jež hrdla souží,
o touze po dnu vzkříšení, ó ó,
o zavraždené růži,
o úzkosti, jež hrdla souží,
o touze po dnu vzkříšení,
o touze po dnu vzkříšení.
|
.jpg)
Karel Gott:
Gustav Brom:
Waldemar Matuška:
Waldemar Matuška:.JPG)
Bohuš Matuš:
