Svojí písní lásku bráním,
je nežná jak dítě spící,
má nejvíc barev i vůní,
jak sebe i hloubku tůní,
i oči tak toužící.
Hoch svou dívku nežně svádí,
lampáš měsíc hvězdy zháší,
vesmír řekne kdo je mládí,
den už do tmy světlo vnáší,
člověk zmoudří jak to bývá
a potom svou lásku skrývá,
i když dál je v každém z nás.
Neukrývej svoji lásku, neukrývej,
sluncem zpívá celý kraj,
v očích svíci měj,
dávej všem lidem máj
a v dlaních ji hřej,
láskou mládí, láskou zraj.
Neukrývej svoji lásku, neukrývej,
sluncem zpívá celý kraj,
v očích svítí měj,
jsi vlajkou, tak vlaj,
ať každý má ráj.
Svoji písní lásku vítám,
vždyť pomáhá nám všem z nouzí,
pak svou míhou i kvítí
i teplo, když slunce svítí,
a život se probouzí.
Jak je láska lidem blízká,
každý nemá ve všem mládí,
kdo má lásku, mládí získá,
rok s rokem do tmy pádí,
člověk zmoudří jak to bývá
a potom svou lásku skrývá,
i když dál je v každém z nás.
Neukrývej svoji lásku, neukrývej,
sluncem zpívá celý kraj,
v očích svící měj,
dávej všem jen máj,
a v dlaních ji hřej,
láskou mládni, láskou zraj.
Neukrývej svoji lásku, neukrývej,
sluncem zpívá celý kraj,
v očích svící měsíc,
jsi vlajkou, tak vlaj,
ať každý má ráj.
|
Karel Gott:
Gustav Brom:
Waldemar Matuška:
Waldemar Matuška:
Bohuš Matuš:
