1. To už budeC rok, cos mi z vlaku Gmával
A teď najedDminou, krůček předeG mnou,
Trochu vázne hlas, to se někdy stává,
Taky hned co říct, slova, jen nic víc.
®: A ty se ptáš co Cjá, jsem zdráva, jak se Amimám,
No žijem jak se Dmidá, znáš to přece Gsám.
2. Táhlo tě to sem, další z řádky frází,
Ač vzdálen na sta mil, vlastně jsi tu byl,
Párkrát také psals, jak ti hrozně scházím,
Brzy však jak vím, smířil ses i s tím.
®: A ty se ptáš co já, a jak mi mělo být,
Když ten kdo zůstat má, ráčil odejít.
To člověk nechce spát a jíst mu nechutná,
Den po dni tisíckrát, ptá se a co já.
3. Co ty o tom víš, jak rok zvolna míjí,
Jak se dlouží stín, svátky bez hostin,
Co ty víš a znáš, jak se horkost vpíjí,
Do čtyř holých zdí, když se připozdí.
®: A ty se ptáš co já, jak jen se neusmát,
Je pozdě jak se zdá, tenkrát ses měl ptát.
Jak rozumět ti mám, jak chápat slova tvá?
Snad taky byl jsi sám a ty se ptáš, co já.
4. Už to bude rok, tak tě tedy vítám,
vidět si mně chtěl a teď zas, abys jel.
Já tě nezvu dál, co když někdo spí tam,
někdo, co já vím, možná i tvůj syn.
®: A ty se ptáš co jáááááááááá
A ty se ptáš co jááááááááá
|
Monika Absolonová:
Helena Vondráčková:
Michal David:
Thalia:
