Rozkvetly stromy a nadešel čas,
rozčesat vlasy a rozeznít hlas.
Hlas, co je uvnitř každého z nás.
Muž, co má sílu a lásku v očích,
ženu jak sokola neochočí.
Však ne kažá víla, ví co je síla.
A ne každá žena cítí se němá
a ne každý muž má v ruce nůž.
A dokud si vládnou, jak květniny chřadnou.
Tam, kde tě tvoje dutututu, srdce volá,
vejdi a tududutututu, shůry i zdola,
sám sobš, tududutututu, jsi pevná hora.
Tam, kde tě tvoje dutututu, srdce volá,
vejdi a tududutututu, shůry i zdola,
sám sobš, tududutututu, jsi pevná hora.
Jednou se zastaví na rozcestí,
zmizí vše za nimi, vpředu štěstí,
a nemaje záruku, vezmnou se za ruku.
Člověk je láska a láska je bůh,
nesnaž se pokořit tenhleteten kruh.
Člověk je láska a láska je bůh.
Tam, kde tě tvoje dutututu, srdce volá,
vejdi a tududutututu, shůry i zdola,
sám sobš, tududutututu, jsi pevná hora.
Tam, kde tě tvoje dutututu, srdce volá,
vejdi a tududutututu, shůry i zdola,
sám sobš, tududutututu, jsi pevná hora.
Rozkvetly stromy a nadešel čas,
létat jak sokol, co je v každém z nás,
rozčesat vlasy a rozeznít hlas.
Tam, kde tě tvoje dutututu, srdce volá,
vejdi a tududutututu, shůry i zdola,
sám sobš, tududutututu, jsi pevná hora.
Tam, kde tě tvoje dutututu, srdce volá,
vejdi a tududutututu, shůry i zdola,
sám sobš, tududutututu, jsi pevná hora. |
Lucie Bílá:
Monika Absolonová:
Lucie Bílá:
Lucie Bílá:
Arakain:
