|
|
Lucie Bílá - Poslední noc Lucie Bílá - Poslední noc |
tlač |
edituj | | oakorduj | Rok vzniku: 1998 Poznámka: Duet s Karlem Gottem, společné album: Duety
Pesničku videlo 1467 návštevníkov.
Kvalita textu : bez hodnotenia Hodnotilo ľudí: 0 ohodnoť aj ty | |
| Občas, když je příliš černá noc,
ze spánku se noční můra stává.
Nespím, ze tmy sálá skrytá moc,
hodin kolo tikat nepřestává.
Půlnoc odbyla, snad přijde sen,
vločky sněhové si ve tmě víří,
tvář si na skle chladím, hledím ven,
čerstvé stopy teď sem ke mě míří.
Čas nepřítel můj, nevnímá stůj
a prosím vždycky marně dál,
roky dlouhý psal, kdyby chvíli stál,
to bych míň se bál, čas můj se krátí,
jen chvíle zbývá.
Sedíš tu sám, měsíc svítí tmou,
větrem stopa má dávno je svátá,
náhle ruku chladnou citíš mou,
čas ten nečeká, jen věčně chvátá.
Vážně jsem to já a žádný klam,
se mnou to snad víš, každý vždy skončí,
vcházím naposled, úkol svůj mám,
kosou narovnat ten silný sklon říct,
Čas je přítel můj.
Nevnímá stůj.
A lidé prosí marně dál.
Dej mi další den.
Čas je chvíle jen.
Byl to dlouhý sen.
AŽ přijde ráno, skončí ta zlá noc.
Áhhhh
Byl to sen, dlouhý sen,
už je pryč, právě přišel zdáli den. |
| |