Mít tisíc životů,
moh bych si ten svůj nanečisto psát,
brát jeho nahotu,
škrtnout každé fuj, složit reparát.
Dojít k lásce, na dno věcí,
spadnout k jádru pamětí,
s tím, že vše příště opravím.
Vnitřní oči mít jak slepci,
umřít v ženském obětí,
být klidný, přitom bezhlavý.
Mít tisíc životů,
tak ten současný klidně rozházím,
žít jehle na hrotu,
štěstím nešťastný, jít i do zkázy.
Dojít k lásce, na dno věcí,
spadnout k jádru pamětí,
s tím, že vše příště opravím.
Vnitřní oči mít jak slepci,
umřít v ženském objetí,
být klidný, přitom bezhlavý.
Jen život chvíli na to mám,
dát obsah cíli musím sám,
čas nedá souhlas k opravám,
cíl minout o vlas, prohrávám.
Mám jeden z životů,
čáru klikatou v daném století,
sním v trávě u plotu
s hlavou bohatou, kudy poletím.
Dojdu vůbec na dno věcí,
dojdu k jádru pamětí,
mám sílu na trám únavy.
Budu umět křiknout nechci,
místo křivých souvětí,
čas, když se náhle zastaví.
|
Petr Novák:
Abraxas:
Petr Novák:
