Osm let mi bylo v jedno úterý, jé,
některý, kdo už teď ví,
jestli jsem tenkrát brečel nebo se smál,
vidím dort a na něm svíčky plápolaj, jé,
dokola jsou barevný,
jako ta sklíčka, co jsem všude sebou bral.
Osm let mi bylo, ten den je dávno pryč,
hrál, já zase bych si hrál,
tehdy táta řek mi, svíčky teď sfoukni sám,
král jsi, dnešního dne král,
tehdy táta řek mi:
Ty jsi bezva, ty jsi prima, senza, senzační,
jsi můj kanón, fajn a brďo, senza, senzační,
ty jsi ten svět, na kterým chci žít,
můj malý přítel, ty jsi můj hit,
tak ti za to, tak ti za to dík.
Osm let ti bylo tohle pondělí, jé,
veselý je každý den,
když jsme my dva spolu
a máme čas si hrát,
na dortu se chvělo osm plamínků, jé,
chvilinku vidím je plát,
pak jsi nafouk tváře
a v tom ses začal smát.
Osm let mi bylo, tak jako tobě teď,
hrál, já zase bych si hrál,
co můj táta řek mi,
to povím já ti teď,
král jsi, dnešního dne král,
já chci ti dneska říci:
Ty jsi bezva, ty jsi prima, senza, senzační,
jsi můj kanón, fajn a brďo, senza, senzační,
ty jsi ten svět, na kterým chci žít,
můj malý přítel, ty jsi můj hit,
tak ti za to, tak ti za to dík,
tak ti za to, tak ti za to dík.
|
Karel Gott:
Gustav Brom:
Waldemar Matuška:
Waldemar Matuška:
Bohuš Matuš:
