Možná v j^Amiiný letní den moh' se splnit každý sen, i to n^Dmiejtajnější přání s ním, tehdy sv^Eět byl vážně můj, to vím, až teď to vní^Amimám, když to nemělo tak být, pak je hloupý něco chtít nebo se n^Dmiesmyslně dlouho ptát, na nic j^Einý kromě léta nevzpom^Amiínám. R1: L^Amietní vůni květů d^Go mých n^Focí přináší v^Eítr jako stín, když usín^Amiám, celý svět byl jen můj přítel ^Ga ten v^Fítr byl jen tón, kt^Eerý ve svých snech teď poslouch^Amiám. Marně se divím tolikrát, co se všechno může stát, že jsem tu sotva někdy chtěla být a svou hlavu v smutku mít, když se postý zpátky vrátím, a dál pak bloudím v myšlenkách a mým zbytkem je jen strach, jestli náš příběh nekončí, chci ti zas hledět do očí, vždyť víš, čas se krátí. R2: Neptám se, s kým teď býváš, s kým se vídáš, s kým se nejlíp znáš, s kým se uprostřed nocí probouzíš, nevadí to, snad když vím, že jednou se jí vzdáš, nevím, proč jen ty vždy vyhrát smíš. R2: + n^Amievadí to, snad když v^Gím, že j^Fednou se jí vzdáš, n^Eevím, proč jen ty vždy vyhrát sm^Dmiíš .^Ami..