Když listí skryje ptačí třepetání
a cítím vodu v mracích zčernalých
nad šňůrou potoka se přes lopuchy skláním
a vidím záblesk krásy z povzdálí.
ty podobáš se pstruhu duhovému
své tužby pihy nosíš na bocích
na čele kapky v tvaru diadému
je hravá,dravá,není pomoci.
Já muškou jsem a ty pstruh,co mě chytí
jsem třpytkou lesklou,ale bez háčku
když nejsme spojeni vlascem ani nití,
proč já si tebou srdce promáčknul?
Když listí skryje ptačí třepetání
a cítím bouřku v mracích zlověstných
pstruhem tě vidím a to nepřeháním
pro duhu v kůži jdu jak pocestný.
když listí skryje ptačí třepetání
a cítím bouřku v mracích zlověstných
pstruhem tě vidím a to nepřeháním
pro duhu v kůži jdu jak pocestný.
|
