|
|
Věra Martinová - Rákosí Věra Martinová - Rákosí | | Když rákosí větrem se chví
dým nestoupá, každý tvor ví,
že bouře zlá skloní hlavy nám,
v ten čas i já pokání znám.
Na vodní pláň lehá si stín,
hladina zlá, šedá jak cín,
už neskrývá povahu svou zlou,
než přijde déšť spojí se s tmou.
Dokázal déšť letní tíhu smýt,
omyl mi tvář, duši nechal být,
v ní roste stín, jas jí upírá,
před sluncem mříž pevně zavírá,
před sluncem mříž pevně zavírá.
|
| |
Věra Martinová:
