Bereš a máš mě
jako knihu,
čteš ve mě a pak
vrátíš k ostatním.
Já ráda cítím
tvých dlaní tíhu.
Viď že se ke mě,
budeš vracet,
i krásná kniha
si to může přát.
No už mi není
jenom dvacet.
Řekni, že stojí za to
mmm.. ve mně listovat.
Vždycky mě necháváš
uprostřed věty,
mám strach, že uhořím,
povídej, co ty?
A ty mi říkáš,
málem sladce.
Prý samota ve dvou,
tolik nezebe.
Ty tvoje básně,
je s tebou práce.
Raděj mě vezmi,
na chvíli do nebe.
Vždycky mě necháváš
uprostřed slova,
mám strach, že zestárnu,
vem si mě znova..
Bereš a máš mě
jako knihu,
čteš ve mě a pak
vrátíš k ostatním.
Já ráda cítím
tvých dlaní tíhu. |