Tak dostali jsme jednou nAmiápad:
nGa schovku budeme si hrAmiát,
a pozvem lidi, ať jdou hrát si s námi,
tGo bude hlína akorAmiát, tDmio bude hlína akorAmiát,
tDmio bude hlína akorAmiát,
a pozvem lidi, ať jdou hrát si s námi,
no to bude hlína akorát.
Pět, deset, dvacet, čert ví, kolik,
a za pikolou nesmíš stát,
schovej se, kam chceš, celý svět je s námi,
anebo nebudeme hrát, anebo nebudeme hrát,
anebo nebudeme hrát,
schovej se, kam chceš, celý svět je s námi,
nebo nebudeme hrát.
®: PrDmiavidla známe, co nám schází,
zAmiahrát si hru z našich dětských let,
tDmiu znají dámy, tak i páni,
zEačíná se: pozor, tři, dva, teď!
Má to však jeden velký háček
a snadno může se to stát,
že někdo schová se a s hrůzou zjistí,
že nikdo z nás ho nehledá, že nikdo z nás ho nehledá,
že nikdo z nás ho nehledá,
někdo se schová a pak s hrůzou zjistí,
že nikdo z nás ho nehledá.
Na na na ...
*: PřAmiíběh se píše a vzdDmiuch se dýchá,
vAmioda se má pít a prDmiavda se říká.
PAmiokud se někdo cítí dotčen,
tGak to se omlouváme hnAmied, tDmiak to se omlouváme hnAmied,
tDmiak to se omlouváme hnAmied, tDmiak to se omlouváme hnAmied,
tDmiak to se omlouváme hnAmied, tDmiak to se omlouváme hnAmied,
tDmiak to se omlouváme hnAmied ...
|
Pavel Bobek:
