|
|
Karel Hašler - Mým domovem ztichlá je putyka Karel Hašler - Mým domovem ztichlá je putyka |
Transpozícia: [+1 +2 -1 -2] |
Recitativ:
Příteli melancholiku, druhu mé duše tulácké.
Pod kterým nebem zhasnou as, životy naše žebrácké.
Ve zlatém víně ztopíme tyranský rozmar paměti.
Zpívat budem, zapomenem na lásku, smrt i prokletí.
Mým Cdomovem Emiztichlá je Fputyka,
mým Gštěstím je G7sklenice Cplná.
Snem Fmládí byla vždy Ggotika
a G7smetla ji baroka Cvlna.
Když v rezavém zámku klíč zachřestí
dům zeje jak morová rána
me štěstí se změnilo v neštěstí
zůstal jsem sám a i ty jsi sama...
Když potácím se setmělou ulicí,
nahlížím do oken spáčů.
Jen němý stín mě provází,
já sám nad sebou pláču.
(Jdu sám ztichlou ulicí
a nahlížím do oken spáčů,
v srdci mám plnou sklenici,
sám nad svým osudem pláču.)
A proto mi ta tichá putyka
dál musí domovem býti
než zároveň s ní v noci dobliká
i kahan mého žití.
|
| |
100°c:
