Pane lékárníku, pujčte mi svou raketu,
o mou pověst nesmíte se bát,
já, pane lékárníku, chodila do baletu,
mé pohybové nadání je znát,
ach, pane lékárníku, naučte mne tenis hrát.
Slečno poštmistrová vemte rozum do hrsti
a věnujte se radši vaření,
zdá se, slečno poštmistrová, k vaší malé radosti,
že bude to jen marné snažení,
jó, slečno poštmistrová, tenis to je umění.
Krásný, bílý sport
je vášní mou i tvou,
tak jen rychle pojď, pojď,
přestaň hledět na komfort.
Ó, pane lékárníku, musím vám dát za pravdu,
tenis to je vážně umění,
za něj, pane lékárníku, nenacházím náhradu,
učit v skutku dobré znamění,
ach, pane lékárníku, cítím našich duší souznění.
Ach, ten bekend, ó, forhend, ach, smeč.
Krásný, bílý sport
je vášní mou i tvou,
tak jen rychle pojď, pojď,
přestaň hledět na komfort.
Pane lékárníku, já to vždycky tušila,
že se zbavím konvencí a pout,
vy ste, slečno poštmistrová, boudu na mně ušila
a tenis byl jen pouhou záminkou,
ach, pane lékárníku, musíte mi prominout,
musíte mi, prosím, musíte mi prominout, áách.
|
Iveta Bartošová:
