Jan Nic - Dvaatřicet
16.11.2018, 0:58 - 1:21
Za rok mi třiatřicet bude
a tak se Tě ptám můj osude,
co za mnou asi tak zbude,
když písničky jsou slyšet všude?
Kristova léta se kvapem blíží,
své rány se slzou líží,
možná dospělost se mi do data plíží,
když kytaru schovávám k okurkám ve spíži.
R: Jéžíši Kriste, já budu stejně mladý,
vždyť mé tělo ještě nemá vady,
na rozdíl od Tebe, jsem tu teď a tady
a zajímají mě ženské vnady. Heč!
Za rok je mi třicettři,
to se prý život opepří,
lalok na krku jako vepři
a v hlavě věkovou rozepři.
Už za rok budu mít Kristova léta,
rozum, duše a cit ve mě jen skvétá,
ale až budu mít tolik co teta,
napadne mě smysluplná věta?
R: Jéžíši Kriste, já budu stejně mladý,
vždyť mé tělo ještě nemá vady,
na rozdíl od Tebe, jsem tu teď a tady
a zajímají mě ženské vnady. Heč!
Napsal jsem textů spousty,
z hubeňoura jsem obtloustlý,
začaly mi pořádně růst vousy,
břicho, zadek i licousy.
Zazpíval jsem spoustě přátel,
v televizi občas i amatér,
občas jsem zlomil adaptér
a tvářil se jak podnikatel.
R: Jéžíši Kriste, já budu stejně mladý,
vždyť mé tělo ještě nemá vady,
na rozdíl od Tebe, jsem tu teď a tady
a zajímají mě ženské vnady. Heč!
U žen přes písně dobyvatel,
bejvalka mě označila - pachatel,
hrál jsem rád - skoro za pakatel
a letos slavím už dvaatřicáté.
R: Jéžíši Kriste, já budu stejně mladý,
vždyť mé tělo ještě nemá vady,
na rozdíl od Tebe, jsem tu teď a tady
a zajímají mě ženské vnady. Heč! |
Jan Nic:
