Pampara, pampara, pamparam papam,
s touhle písní, to je trápení,
na cestám mě doprovází,
ať jdu tam či tam,
od svítání do setmění.
Nejlepší přátelé mi říkají,
že píseň má je zázračná
i lidé v tramvaji už potají
si broukají, tak jako já,
tak jako já.
A pěkne od začátku
pampara, pampara, pamparam papam,
je to svízel s touhle písničkou,
ten, kdo jenom jedenkrát ji někde slyší hrát
hned si jí brouká a má ji rád.
Je dobře známo, vzácní přátelé,
že v hrdle hlas má každý z nás
a proto písničku tu zpívejme
si vesele, vždy zas a zas,
vždy zas a zas.
Já s touhle písničkou tak chodím sem a tam,
jen s touhle písničkou a radost mám,
když si jí pěkne zazpívám
anebo aspoň zapískám.
A ta píseň jako vítr letí nad zemí,
je s ní svízel, věřte mi,
do práce vstává s námi den co den,
je samý špás, má tisíc krás.
Kde se tu vzala, těžko říci,
jedno víme jen,
že každý z nás
zpívá ji zas.
A tak ta píseň s námi bude vždy a všude,
ať se stane, co se stane,
nikdo z nás už zpívat nepřestane.
Pampara, pampara, pamparam papam,
je to svízel s touhle písničkou,
ten, kdo jenom jedenkrát ji někde slyší hrát
hned si jí zpívá a má ji rád.
Nejlepší přátelé mi říkají,
že píseň má je zázračná
a lidé v tramvaji už potají
si broukají, tak jako já,
vždyť je to píseň zázračná.
|
Josef Zíma:
Abc:
