K horám 1. VyprahAmilá a rozpukaná zem, jinej dávno by zpátky obráE7til, vozy Amiplání jely FdálDmi první Fjá jsem B7koně E7hnal, za mnou Fpřítel, Gco mi ještě Amizbyl. R: K Fhorám, k Emihorám, Amidál, kam Emicesty neveFdou, k Ghorám, k Dmihorám, Emidál pak Amisami jen ve Fdvou, všechnu bídu, lež a zradu za tím Emivšivým prachem vzadu nechaFli jsme někde v dálce za seAmibou. 2. Jednou já svůj román budu psát, k tomu stránek tisíc nestačí, slova správný najdu snad, jak nás tenkrát začlo hnát všechno, co jen srdce mrzačí. ®:
|