Kdybych měla aspoň křídel pár,
poznala bych výšek mráz i žár,
svět by ležel u nohou mých, malý a náhle neznámý
a tvůj dům tečkou jen by se zdál.
Tam, kde hvězdy bílou září zvou,
expres mléčné dráhy míří tmou,
píseň jeho, zlatý tón, vítr vnáší do mých snů,
oblohou jako šíp letí dál, dál, dál.
Léta expres uhání mléčnou dráhou,
uhání mléčnou dráhou,
známý signál vyzvání mléčnou dráhou,
bílou mléčnou dráhou,
léta expres uhání mléčnou dráhou,
bílou mléčnou dráhou, jée,
známý signál vyzvání mléčnou dráhou,
bílou mléčnou dráhou.
S námi, když se loučí krátký den,
já se stále oknem dívám ven,
křídla v duchu rozpínám, vznést se vzhůru toužím jen,
expres můj podle snů dobře znám, znám, znám.
Léta expres uhání mléčnou dráhou,
bílou mléčnou dráhou,
známý signál vyzvání mléčnou dráhou,
bílou mléčnou dráhou,
dálka noci uhání mléčnou dráhou,
bílou mléčnou dráhou.
Léta expres uhání mléčnou dráhou,
bílou mléčnou dráhou,
známý signál vyzvání mléčnou dráhou,
bílou mléčnou dráhou, jé,
léta expres uhání mléčnou dráhou,
bílou mléčnou dráhou,
známý signál vyzvání mléčnou dráhou,
bílou mléčnou dráhou, jé.
|
Vojtěch Dyk:
Marie Rottrová:
Marie Rottrová:
Marie Rottrová:
Marie Rottrová:
