Už jde hacienda spát a kraj se stmívá,
píseň na rozloučenou už vítr zpívá,
vaya con dios, můj drahý,
musíme sbohem si dát.
Zvony z kaple začnou znít a v stínu stromů,
nechce milencům se jít tak záhy domů,
vaya con dios, můj drahý,
musíme sbohem si dát.
Už shůry na sta hvězd tou noci svítí,
snad láska milenců je rozžíhá
a měsíc halí kraj do bledých sítí,
však, proč ve chvíli nejhezčí,
vždy čas tak ubíhá.
Celá hacienda spí a zvon se ztiší,
jenom milenci snad dál tu píseň slyší,
vaya con dios, můj drahý,
musíme sbohem si dát.
|
