Copak mi je do morálky, já řku,
načpak tolik slov a tolik nářku
a copak mě je do morálky,
jsem to já, kdo vedu války,
dělám já snad samoživnou žhářku.
Já si pěkne plavu v kalným proudu,
jenom koukám nedostat se k soudu
a moralisti, ať se bodnou,
ať si jinde hledaj škodnou,
vždyť já šlapu jen svou rodnou hroudu.
Jó, kejklíři a šarlatáni,
ty chytaj na lep kejly,
jenže ty, jó, ty náš zákon chrání,
kdežto mně daj do pout blejny.
A tak šlapu dál tu rodnou hroudu
a morálku jsem nechal v sirným čmoudu,
nepokradu, nezabiju,
akorát, že občas šiju
na svý bližní nějakou tu boudu.
A nepokradu, nezabiju,
akorát, že občas šiju
na svý bližní nějakou tu boudu,
no a ?
|
Josef Abrhám:
