GKluk, co mořem chtěl plout hltal parCníků čoud,
stokrát v příGstavu zůDstal tam státG.
Když vyplouvá loď, chlapce volá - Tak pojď! –
a on musí se touhy svý vzdát.
®: TCěm, co po dálkách toužíG,
hřebcům, co malá je stájAmi, D,
těm co zaG dálkou jdou, srdce toulaCvý jsou,
těm já vyGprávím kouDzelnou báj.G
Na botách prach, srdce neznají strach,
modrej obzor jen další je schod.
Trochu zašustí mech, laně zatají dech,
to jak zaslechnou kroky tvejch bot.
®:
Ten kdo z tůně pil, ten kdo volnej si žil,
ten kdo poslouchal vítr, když vál,
ten kdo v příboji stál, kdo se za bouře smál,
viděl pokladů víc, než má král.
®:
|