1. SAeděla rosnička nEa žebříku Da bylo pěkný pAočasí,
zachtělo se jí kEoukat na svět, nDa horní příčku vlEezla sAi,
já na to koukal s pEotěšením, nDeb rosničky si vždAycky cením,
řek' jsem si tedy:"BEude pěkně, tDo můžu jíti kEe svý slečnAě."
®: KrAásnej je lEetní čas, když slAuníčko svítí,
ptáčkové šEevelí a sAeno voní,
tu chodím k svEojí slečně, nAosím jí kvítí,
když se mnou nEení, tak si zpAívám o ní.
BAyla lEetní nedělAe a mně bDylo veselAe,
oblík' jsEem si nový kvAádro, předtím sEamozřejmě prAádlo,
pak sluníčko svEítilo, a tDo rosničku čEílilAo,
v žáru bylo hEorko jí, tDak si slezla dEolejAi,
jak jsem to viděl, hrEůzou jsem zbled',
rDadši jsem si k tomu hnEedka sAed',
šťoural jsem hůlkou do rEosničky, ať už se pustí dAolní příčky,
a povyleze kDousek nahorAu, postrkoval jsEem tu potvorAu,
rosnička byla jEako klíště na dDolní příčce přEibitAá,
tak jsem jí nabral nEa bičiště Da vyhodil dEo žitAa.
®:
PAán v rádEiu hrdě hlAásal: bude pDěknej dAen,
řek' jsem sEi, že žába lhAala, a šel klEidně vAen,
já a slečna chEodili jsme hájem, kvDětiny jsme do kytice tErhalAi,
slepí k světu, nEic jsme neviděli, žDe se bouřka každou chvíli přEivalAí,
díky tomu jEen, že nejsme z cukru, přDečkali jsme průtrž, která nEastalAa,
slečna teďka chEodí hájem s jiným, prDý mě kvůli pitomosti nEechalAa.
®: Krásnej je letní čas, když sluníčko svítí,
ptáčkové ševelí a seno voní,
teď hledám svoji žabku, prohlížím kvítí,
každýho zpovídám, zda neví vo ní.
|